Marocké sardinkové koule

Dnes jsme se o tom bavili: Kdybychom v Maroku celkem na slepo nevlezli do náhodné „restaurace“, která byla spíš pro místní (a taky jsme ji podle toho vybírali), nikdy by nás nenapadlo uvařit takovéhle jídlo. A jak je to dnes snadné, s pomocí internetu vymyslet recept a dělat si je teď doma pravidelně, protože nám tam hrozně zachutnaly. Tam jsme je sice dostali v tažínu, ale dají se snadno udělat v hrnci. A vůbec teda nechápu, že jsem sem ten recept ještě nedala, tak to konečně napravuju.

Kopíruju z našich starých cestovatelských zápisků:

Po této prohlídce jsme se vydali okolo královského paláce zpátky směrem do centra, minuli jsme nádraží a došli dalším vchodem do Mediny. Už jsem měli docela hlad, ale ani cestou ani přímo uvnitř jsme neviděli skoro žádné restaurace a ani malé stánky, kde bychom si dali něco dobrého, spíš jen fast foody se sendviči a hranolkami, případně turistické restaurace. Nakonec jsem si řekl, že přece jídlo nebude v hlavních uličkách, takže jsme začali zkoumat ty postranní, až jsme narazili na malou ceduli, která nabízela tajine za pár korun. To vypadalo lákavě, tak jsme sešli po pár schodech dovnitř – vlastně přímo do kuchyně. Tam se nás ujala slečna a potvrdila, že vaří a dokáže nám něco nabídnout. Navzdory tomu, co bylo na ceduli, měla dvě hlavní jídla – tajine se sardinkami a pak druhý s kuřecím masem (oba nejspíš měli i nějaký místní nebo francouzský název, ale to se holt ztratilo v překladu). Dali jsme si tedy jeden a jeden a pak jsme zkusili objednat i marocký salát. Ten neměli, ale nabídli nám něco s mrkví. (Holt Jirkova francouzština má ještě své mouchy:)) Za chvilku donesli tajiny – kuřecí prso s kostí bylo podložené jakýmisi tenkými nudlemi, jak když nakrájeli palačinku. Na vrchu byla dušená cibule a troška drobné čočky. Poprvé to bylo kořeněné – celkem fajn, maso tradičně krásně křehké a šťavnaté. Víc nás ale bavil ten sardinkový – byly to masové koule s troškou rýže, v omáčce asi s paprikou. Chuťově moc dobré a hodně masové. A za moment jsme pochopili i to, co to je s tou mrkví – džus! To nás taky mohlo napadnout, tady. Přinesli i druhý, s řepou. Oba hodně sladké, nejspíš je tu ještě doslazují.

Tak k těm koulím: Sardinky se dají teď poměrně snadno sehnat. Mívá je třeba i Lidl (mražené, ale občas i chlazené) nebo rohlík. Ten mívá dokonce „sardinky“ i „ančovičky“ a pravděpodobně to půjde z obou druhů drobných rybek. Výhoda je, že sardinky jsou trochu větší a tak je s nimi míň práce. A našla jsem i recept, kde to dělají z konzervovaných sardinek ve vlastní šťávě. Asi to nebude ono, ale půjde to taky. Sardinky jsou navíc jedny z nejzdravějších ryb. Takže další bonus.

Tentokrát jsem dělala v thermomixu, i omáčku a koule jsem uvařila v páře. Nakonec jsem je jen krátce prohřála v omáčce, aby chytly i rajčatovou chuť.

Tady jsme dokonce našli obrázek přímo té marocké verze. Omáčka vypadá méně rajčatově, než si ji pamatujeme a než ji děláme. A koule byly trochu nastavené vařenou rýží.